Kurz se skládal ze tří částí – úvodního květnového víkendu, letní části (tábora) a závěrečného říjnového víkendu, kde probíhaly zkoušky.
Všechny části kurzu probíhaly v Čechách. Během květnového víkendu jsme putovali Šumavou, stavěli přístřešky, vařili na ohni, navštívili zříceninu hradu Rýzmberk (zde přespali ve věži) a seznamovali se s ostatními frekventanty Pračolka. Během soboty jsme měli část programu společnou s VLK Polojasno, hráli jsme společné hry a vytvořili koedukované družiny, ve kterých jsme fungovali během letního běhu.
Letní tábor probíhal v tábořišti u Zruče nad Sázavou. Tábor byl nádherně pestrý, co se týče složení účastníků (frekventanti Pračolka, Polojasna, instruktoři, hosté, zvířata a děti) i náplně programu. Program výukový byl střídán hrami (noční hra o životě, Svojsíkův závod z roku 1992, vojenská bitva…) a večerním odpočinkem v čajovně.
Říjnový víkend se konal na skautské základně v Hostinném. Jeho hlavním smyslem byly zkoušky, ale i zábava, lázně, frisbee a velká noční hra ve městě.
Hlavní klady Pračolka vidím v týmu instruktorů a jejich rovnému přístupu k nám, v příjemné atmosféře, kterou dokázali vytvořit. Další výhodou pro mě byla poměrně dlouhá lhůta, ve které bylo možno si podat přihlášku a to, že není stanovena horní věková hranice účastníků, jako je tomu u jiných čekatelských kurzů. Vyhovovala mi i spolupráce s vůdcovským kurzem a společné programy. Z Pračolka si odnesete novou motivaci k práci (či zábavě J ) v Junáku, poznáte skvělé instruktory, krásná místa a nové známé. Zklamání může přinést tomu, kdo by se chtěl hodně šrotit a mít přeplněnou hlavu vědomostmi, u Pračolka se nejede na kvantitu, ale na kvalitu.
