Ačkoli bych se sama od sebe na vůdcovský kurz v životě nepřihlásila, protože stát se vůdkyní oddílu a
nést jakoukoli zodpovědnost pro mne vždy bylo spíše než snem noční můrou, musím přiznat, že ve
výsledku jsem opravdu vděčná, že jsem se k jeho absolvování nechala okolnostmi mírně popostrčit.
To, že jsem si zvolila konkrétně Stříbrnou řeku, byla spíše náhoda, jelikož z kurzů, které jsem našla,
byla právě ona jedna jediná, která časově nijak nezasahuje do maturity (ani zkouškových období na
vysokých školách. Abych byla naprosto upřímná, z jiného důvodu bych si ji tenkrát rozhodně
nevybrala. A asi by tak neměl činit nikdo, kdo hledá zážitkový kurz plný nečekaných dobrodružství
nebo se snaží jít cestou nejmenšího odporu, naučit se pouze potřebné minimum a zkouškami jen tak,
nejlépe bezstarostně, proplout. Nespornou předností řeky je totiž zaměření na kvalitu vzdělání.
Instruktoři se svému oboru nevěnují jen v rámci junáka, ale také ve svém volném čase a pro mnohé
z nich je to i náplní jejich každodenní práce, takže mají vždy k tématu co říct a na přednáškách to jde
Čeho si však na účasti na Stříbrné řece vážím ze všeho nejvíc, je poznání neskutečně super lidí, se
kterými věřím, že se budu stýkat i po skončení kurzu. To je ale bohužel vždycky bez záruky.
Anežka Janebová – Něža
opravdu poznat.