Rubrika: Čekatelský lesní kurz

Čekatelský kurz Nabosso je pro mě byl zajímavou alternativou čekatelského kurzu bez letního běhu.

Je zaměřen na spolupráci mezi vedením oddílů, získávání nových nápadů a zkušeností, a zdokonalení se hlavně po stránce metodiky a psychologie dětí.

Celý kurz proběhl formou tří přednášek v Ostravě a jednoho zkouškového víkendu, což ocení hlavně činovníci s nedostatkem volného času.

Přednášky byly pojaty vcelku normální formou, pomohly nám se získáním a rozšířením některých informací o vedení oddílu. Které jsme si potom mohly v průběhu zkouškového víkendu osvojit a ještě více prohloubit.

Během zkoušek jsme pracovali na úkolech zadaných do menších skupin, což nám pomohlo osvojit si vedení skupiny starších lidí, než na které jsme zvyklí a efektivně spolupracovat.
I přednášky v rámci zkouškového víkendu byly zpracovány a pojaty zajímavě. Jsem ráda, že jsem si tento kurz vybrala.

Pračolek, čekatelský kurz, kterého jsem se letos zúčastnila, se skládal ze tří běhů. Na prvním víkendu jsem bohužel nebyla, ale naštěstí jsem nezameškala téměř žádnou přednášku. Z toho, co vím, se jednalo především o dlouhé putování s přespáním v přírodě.

Hlavní částí kurzu byl letní tábor. Bydleli na louce v tee-pee na moc pěkném tábořišti ve středních Čechách. Program byl opravdu nabitý, skoro vůbec jsme neměli žádný volný čas pro sebe. Náplní byly především přednášky, občas je vystřídala pohybová hra, rukodělka nebo jiná aktivita. Často jsme také měli společný program s vůdcovským kurzem Polojasno, se kterým jsme sdíleli všechny části kurzu.

Poslední setkání se konalo na podzim v Nimburce, kde jsme skládali zkoušky. Ty nebyly vůbec složité a po celou dobu panovala příjemná atmosféra.

Kurz bych určitě doporučila především kvůli milým instruktorům. Přednášky byly fajn, hodně jsem se toho naučila. Celkově se mi na Pračolku velmi líbilo a jistě na něj budu ráda vzpomínat.

Kurz se skládal ze tří částí – úvodního květnového víkendu, letní části (tábora) a závěrečného říjnového víkendu, kde probíhaly zkoušky.

Všechny části kurzu probíhaly v Čechách.  Během květnového víkendu jsme putovali Šumavou, stavěli přístřešky, vařili na ohni, navštívili zříceninu hradu Rýzmberk (zde přespali ve věži) a seznamovali se s ostatními frekventanty Pračolka. Během soboty jsme měli část programu společnou s VLK Polojasno, hráli jsme společné hry a vytvořili koedukované družiny, ve kterých jsme fungovali během letního běhu.

Letní tábor probíhal v tábořišti u Zruče nad Sázavou. Tábor byl nádherně pestrý, co se týče složení účastníků (frekventanti Pračolka, Polojasna, instruktoři, hosté, zvířata a děti) i náplně programu. Program výukový byl střídán hrami (noční hra o životě, Svojsíkův závod z roku 1992, vojenská bitva…) a večerním odpočinkem v čajovně.

Říjnový víkend se konal na skautské základně v Hostinném.  Jeho hlavním smyslem byly zkoušky, ale i zábava, lázně, frisbee a velká noční hra ve městě.

Hlavní klady Pračolka vidím v týmu instruktorů a jejich rovnému přístupu k nám, v příjemné atmosféře, kterou dokázali vytvořit. Další výhodou pro mě byla poměrně dlouhá lhůta, ve které bylo možno si podat přihlášku a to, že není stanovena horní věková hranice účastníků, jako je tomu u jiných čekatelských kurzů.  Vyhovovala mi i spolupráce s vůdcovským kurzem a společné programy. Z Pračolka si odnesete novou motivaci k práci (či zábavě J ) v Junáku, poznáte skvělé instruktory, krásná místa a nové známé. Zklamání může přinést tomu, kdo by se chtěl hodně šrotit a mít přeplněnou hlavu vědomostmi, u Pračolka se nejede na kvantitu, ale na kvalitu.

Tento Brněnský čekatelský kurz měl 3 víkendovky a letní část. První byla v nějaké dědině u Tišnova byla celkem vydařená ale hrozně vyčerpávající-to asi díky poslední hře-Rozrazil market (kdo hrál tak pochopí kdo ne tak by měl jet na Rozrazil) a ještě kvůly trochu jinému pojetí času.. ale stejně tuhle víkendovku hodnotím kladně stejně jako celý kurz. Druhá víkendovka byla v Brně , byla také celkem náročná hlavně když jsme do 3 rano hraly velkou hru po městě a mám z ní z celého kurzu největší zážitky.

Na konci prázdnin přišlo to na co jsme se všichni učastníci těšily a to byla letní část která trvala 14 dní a byla u obce Domašov , která leží asi 60 km od Olomouce. Ubytovaly nás v na skautské poměry “ luxusní rezidenci“  v každém pokoji byli postele a sprcha. Celkově to tam měli pěkně zařízené. Byla tam spousta zajímavého programu. Obzvlášt bych vypíchl večerníček a bar které byli každý den v pozdních hodinách. Oproti víkendovkám tam bylo hodně volného času a také málo fyzicky náročných programů.

První měsíc v říjnu se konala poslední víkendová akce jež byla ve znamení zkoušek kam se dostavili všichni krom jednoho. Celkově se nás tedy na zkoušky dostavilo 32 což už je slušný počet. Rozdělili nás na 3 skupiny rozeseté různě po Brně, psaly jsme celkem 5 testů které jsme stihly v rekordním čase neboť na klubovně kde jsme byli netopili. Všichni jsme se sešly v Selesiánském domě kde další den probíhaly ustní zkoušky. Díky mé skvělé domácí přípravě jsem musel dělat

“reparát“  jen ze zdravovědy a bezpečnosti což se mi nakonec povedlo.

Celkově hodnotím tento kurz velmi pozitivně a to hlavně díky zážitkům a profesionálnímu přístupu instruktorů.

Kurz má tři běhy. Na prvním jsme byli v okolí Třebovských stěn, ale každý rok se jezdí jinam. Celý víkend jsme jenom chodili, za celou dobu jsme si zahráli asi jen 2 hry a těsně před návratem domů byla jedna přednáška. Takže první víkend se mi nelíbil skoro vůbec. Letní část se konala u Zruče nad Sázavou a trvala 9 dní. První a druhý den jsme hráli hru po okolí, při které jsme se měli seznámit s naší družinou. Na tábořiště jsme tedy dorazili až druhý den odpoledne. Spali jsme v tee-pee, vařilo se ve srubu a byly tam i sprchy. Přednášky byly v pohodě, každý den jsme hráli etapovou hru, někdy i víc. Večer byl vždy nějaký speciální program (čajovna apod.). Na žádný program jsme nemuseli chodit, když jsme nechtěli a měli jsme možnost si kdykoli nakoupit sladkosti nebo jídlo. Na táboře jsme s námi byli děti a psy. Přednášející byli super. Letní část kurzu se mi hodně líbila. Na zkouškách jsme byli v Litoměřicích. Zkoušky byly docela jednoduché, skoro všichni je udělali. Celý kurz byl dobrý, naučila jsem se spoustu nových věcí a poznala fajn lidi. Kurz bych doporučila všem, protože byl super.

Eliška Janebová

Namořka byla super, byla sice fyzicky náročnější, ale zážitky z ní všechno vynahradí. Potkala jsem tam spoustu super lidí, které doufám ještě jednou potkám. Námořku bych doporučila všem, kteří si chtějí trochu máknou a získat zážitky na celý život.

Kristina Osolsobě

 

Je složen z 3 běhů. Jarní,letní a závěrečný. Na tomto kurzu se zkoušky skládaly již na konci letního běhu. což je dle mého velké plus. Do závěrečného běhu již účastníci pošlou jen nějakou praktickou část zkoušky jako například se SkautISem. Běhy se odehrávají různě po Jihomoravském a Zlínském kraji. Kromě letního který se vždy koná v Nové Vsi u Oslavan.
Kurz bych určitě doporučil už kvůli tomu že zkoušky se konají na konci letního běhu. Je to velice praktické protože na podzim se již nemusíte stresovat ze zkoušek. Ne každý má totiž přes rok čas se ještě šprtat na zkoušky čekatelské. Dále bych kurz doporučil tomu kdo hledá takovou spíše poklidnou rodinnou atmosféru. Ale nyní nemluvím  o samotném průběhu dne při letním běhu. Ten opravdu poklidný nebyl. Kromě hodiny poledního klidu jsme měli za celý den tak 5 minut volného času. Rozhodně jsme se však nenudili a večerní relaxace například v čajovně nám dovolovala nabrat opět síly. Na kurzu bych ještě zmínil vysokou úroveň rukodělek. Za 9 dní jsem se jich naučil dvakrát víc než jsme v oddílů kdy dělali.
Jako jediný zápor který mohu zmínit je opravdu nízká úroveň zdravovědy. Nevím jestli je to rádcovským kurzem nebo vysokou úrovní znalosti zdravovědy v našem oddíle ale zkoušky nám s Červem přišli až směšně jednoduché. To však neplatilo o všech účastnících kurzu. Takže nakonec asi ani tohle není zápor jelikož úroveň zkoušky musí přizpůsobovat většině.